První dny ve škole
Tak už si tu začínám zvykat. :) V pondělí jsem se byla ohlásit na školním sekretariátě a pak jsem se šla podívat, kde budu mít přednášky. Se vším zařizováním mi pomohla jedna sympatická Italka, kterou mi přidělili, abych se tu rychle zorientovala. Když jsme po chvíli pátrání našly fakultu farmacie, z nástěnky jsem se dozvěděla svůj rozvrh a osud tomu tak zřejmě chtěl - za 5 minut mi začínala výuka. :) Takže jsem mohla být přítomna už na úvodních hodinách.
Můj rozvrh vypadá následovně: každý den, po - pá, od 10:30 do 13:15 mám tři předměty po sobě, každý po 45 minutách s přestávkami, tedy jako na základce. Každý den všechny. Profesoři jsou všichni moc sympatičtí a mluví pěkně, pomalu a srozumitelně. Ne že bych rozuměla všemu, co říkali, ale tak zhruba jsem tušila. Stejně jako jsem tušila, že dneska bude asi nějak posunutá první hodina - chemie. A opravdu byla - proběhla o hodinu dřív, takže jsem se jen ve dveřích potkala s prof. Moro na odchodu...:-/ :D No tak jsem šla ve volné hodince na kapučíno do kavárny architektů.
Už jsem za ty dva dny stihla prubnout školní menzu. Najím se tu za 3 - 4 € včetně "dezertu" (to si můžu vybrat buď nějaké ovoce, zmrzlinu nebo čokoládu či kafe). Na výběr je asi z osmi jídel nebo si člověk může dát pizzu. Vaří docela dobře, jen by to mohli udržovat trochu v teple. Menza bývá celá narvaná, přestože je dost velká, schází se tu totiž celá univerzita. Co se mi na ní líbí je možnost vzít si jídlo ven a najíst se na zahrádce.
No nejzajímavější historku mám asi ze včerejšího pořizování kola. Kolo se tu dá koupit kdekoliv za cenu okolo 40 €, ale z doslechu jsem věděla, že se dá sehnat i levněji - v jistém parku od jistých lidí. A tak jsem se odpoledne vydala jen s peněženkou a pepřákem v kapse na ono místo. Chvilku mi trvalo, než jsem sebrala odvahu a zeptala se italsky dvou chlápků, jestli náhodou neznají někoho, kdo by prodával kolo. Ukázali na kohosi, nejspíš arabské národnosti, opodál a ten mě dovedl ke kolu stojícímu nenápadně kus od něho. Ptám se ,,quanto - kolik"? Říká ,,trenta - třicet." Na to říkám, že teda ani náhodou, že bych za to dala maximálně dvacet. Pod 22 nešel, tak jsem si řekla, že to zkusím jinde. Obešla jsem celý park a už jsem si říkala, že to vzdám a vrátím se zítra, ale chtěla jsem to mít z krku a na posledním kroku jsem potkala ještě jednoho. Taky chtěl 30, ale kolo bylo správně malé, že jsem si říkala, sakra, takové už pro sebe možná neseženu! Ukecala jsem ho na 20 euro a zaplavená adrenalinem jsem odjela domů. :)
Večer jsem se na facebooku dočetla, že ještě ten den je Welcome party pro nové Erasmáky. No moc se mi už nikam nechtělo, ale potřebovala jsem pozat aspoň nějaké lidi, tak jsem se vydala do Amsterdam baru busem. Na začátku večírku - úplně prázdný bar, o hodinu později - narváno k prasknutí. Seznámila jsem se s jedním Norem, pár Němkama, Rakušankou a jednou Pražačkou. :) Dozvěděla jsem se pár užitečných informací, takže jsem byla ráda, že jsem šla. Pil se hlavně Aperol spritz za 2 € a vím, co už pít nebudu - točené pivo neznámého původu, to se fakt nedalo! Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že to určitě nebude tak strašný. Bylo.
Náhledy fotografií ze složky První dny v Padově
Komentáře
Přehled komentářů
Ten strom by mohl být asi vavřín :). Jinak taky čerstvý bobkový list...
Re: výhled
(Kája, 5. 3. 2013 22:11)To by mohl! :) Tak to si do polívky možná natrhám! :))
:)
(Jajoga, 5. 3. 2013 21:31)Bydlení máš krásný! ;) Kafe mají stejný jak u nás :) A v menze máte opravdu narváno, ovšem olivovej olej je dost dobrá vychytávka (ten by u nás na stole dlouho nevydržel) :D
výhled
(m, 5. 3. 2013 21:39)