Můj Erasmus v Padově

  Povím vám jeden moc smutný příběh... Byla jednou jedna miska. Byla vyrobena z plastu, sloužila k uchovávání potravin a měla dvě sestry - narodily se jako trojčata. Tahle mistička měla moc pěkný život, její rodina si ji hned oblíbila - když bylo potřeba někam uložit nedojezenou večeři - mistička ochotně nabídla svoji pomoc, nebo když bylo třeba vzít oběd s sebou do školy, mistička vždycky ráda posloužila. A když neměla co na práci, ležela klidně umytá na poličce a odpočívala. Tak se jí jednou dostalo úžasné příležitosti - jet se podívat do světa, a představte si... dokonce do Itálie! No Itálie - to je přece kulinářský ráj a misky tu má každý rád, rozhodně se tu nebude nudit!!! Taky se nenudila. Byla to mistička šikovná, dělaná i na velké teplotní výkyvy. Což o to, italské teplíčko snášela dobře! Taky snášela když jí její majitelka strčila na chvilku do trouby na 50°C, aby ohřála svůj obsah. Ale jednoho krásného dne se stalo něco strašného! Její kamarádka trouba právě skončila svou práci a jala se odvětrávat. A tak si bohužel naivní majitelka této mističky řekla, že nebude troubu znova zapínat, když už je předehřátá a odvětrává... a že využije již vyprodukovaného tepla k ohřání rizota, které tentokrát mistička tak pečlivě chránila. Omlouvám se ti, milá mističko. Odpočívej v pokoji, měla jsem tě fakt moc ráda! :_(